eva danišová

Už jako náctiletá jsem si zkoušela psát prózu i poezii. Byla jsem takový samotářský snílek. 

Začala jsem psát v 90. letech po absolvování publicistického kurzu a následném seznámení s Milenou Hübschmannovou a romisty z Univerzity Karlovy. V té době jsem také začala překládat do romštiny pro časopis Romano gendalos, později a až dosud pro Romano Voďi. Novela Mít někoho svého mi vyšla v souboru Slunce zapadá už ráno, povídky o mém dětství Mire kedvešne / Moji milí vydali v antologii Všude samá krása, povídky Vánoce a Jak přicházejí děti na svět ve výboru Čhajorki. 

Povídku o krizi v manželství pod názvem Cizinci otiskli ve sbírce Fameľija nadevše a jsem autorkou vzdělávacího leporela pro romské děti Jekh, duj, trin!. V roce 2017 jsem dostala ocenění Mileny Hübschmannové za zásluhy o romský jazyk. Myslím si, že literatura majoritní společností oceňovaná a respektovaná může napomoct k tomu, aby se vnímání Romů ve společnosti zlepšilo, to je i smyslem mého psaní. 

Vydání knihy o protiprávních sterilizacích vnímám jako velmi důležitý krok ke zviditelnění osudu romských žen, které byly přístupem státu doživotně poznamenány

→

ÚTERÝ 21. 4. * 16.30H * MEZIPROSTOR