marcela linhartová

Vyrůstala na Vysočině. Na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity absolvovala český jazyk a výtvarnou výchovu a v tomto oboru na základní škole dříve působila. V jižních Čechách zůstala. Nyní žije s rodinou v Mokrém a devátým rokem učí v Českých Budějovicích na jazykové škole zahraniční studenty, pro které napsala skripta české gramatiky, pravopisu a stylistiky. Věnuje se také individuální soukromé výuce doma. Baví ji vytvářet nové materiály češtiny nejen pro cizince, ale celkově pracovat s jazykem na různých úrovních.

Básně publikovala v časopisech Host, Weles, Psí víno, Tvar, Dobrá adresa, Salon, Pandora, MF Dnes, Kulturní noviny, Glosolália aj. Získala ocenění v literárních soutěžích Hořovice Václava Hraběte, Literární květen, Literární Varnsdorf a Cena Františka Lazeckého. V roce 2006 byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky. Své texty zveřejnila v různých sbornících a antologiích, mj. Jizvy na svých místech, Zpřítomnění, Královny slz a ostružin, Dammi la mano, gioia mia – Podej mi ruku, radosti moje, Über den Dächern das Licht – Nad střechami světlo, Întunericul din camera copiilor – Tma v dětském pokoji.

Básnickou prvotinu Bylas u toho... vydal roku 2006 Host pod jejím dívčím příjmením Pátková. O tři roky později vydalo nakladatelství Pulchra druhotinu Zpívat bláznům a v roce 2021 vyšla v Protimluvu sbírka vyjměte kost.

Marcela Linhartová náleží k básnické skupině Pupalka, která pod stejnojmenným názvem vydala tři sborníky haiku. Setkává se s přáteli v domovské kavárně ve Vodňanech, u někoho z kamarádů doma, v kostele, na faře, v přírodě, kdekoli, kde haiku tvoří, anonymně přepisují, čtou a reflektují.

Dnes tedy píše převážně haiku a chtěla by z vybraných textů uspořádat samostatnou sbírku. Má ale také několik delších básní, které dosud nebyly nikde zveřejněny.