ilona ferková

Ilona Ferková (1956) začala jsem psát příběhy, které jsem znala z vyprávění svých rodičů a známých. Chtěli, abych je napsala v romštině, a s tím mi pomáhala moje kamarádka Milena Hübschmannová, která mě ve psaní podporovala. Svou tvorbou jsem chtěla napomáhat k tomu, aby se Romové a Češi vzájemně pochopili. Zároveň mým cílem vždy bylo uchovat romštinu a romskou kulturu pro budoucí generace. 

V 90. letech mi vydali sbírky povídek Mosarďa peske dživipen anglo love / Zničila si život kvůli penězům a Čorde čhave / Ukradené děti. V roce 2018 mi vyšla další dvojjazyčná kniha povídek Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny. Mojí oblíbenou je povídka o dětství Sar amen phirahas andre mozi / Jak jsme chodili do kina z antologie Všude samá krása a povídka Baletka ze sbírky Fameľija nadevše, ale nejpyšnější jsem na svou knihu pro mládež AMEN. 

Baví mě, že každé postavě ve své knize mohu vtisknout duši, že pod mým perem postava ožívá a čtenáři se s ní mohou sžít. Kniha Podphandle masľičkenca / Podvázané mašlička mi mimo jiné upozorňuje na to, jak se Romové v minulosti nemohli a dodnes bohužel často nemohou ubránit bezpráví, které se jim v této společnosti děje.